Skolióza páteře

Skolióza páteře je maximálně progresivní nemoc, která se objevuje v každém věku a jejíž korekce je dlouhodobá záležitost. Lidem se skoliózou znepříjemňují život také její vedlejší důsledky, mezi které patří například vychýlená pánev, zkrácená noha, hrb nebo vychýlené břišní orgány do strany a jejich dysfunkce provázená bolestí. Bohužel řada lékařů ji nedokáže odstranit odpovídajícím a hlavně opravdu kvalifikovaným způsobem.

Zdravá páteř má geneticky naprogramované fyziologické vychýlení – tzv. krční a bederní lordózu a mezi nimi hrudní kyfózu. Z toho vyplývá normální postava. Ta se formuje v procesu růstu.

U novorozence má páteř tvar jemného prohnutí připomínající duhu. Ale ve třetím čtvrtém měsíci života kojenec začíná držet hlavu a díky tomu se formuje krční lordóza.. V desátém až dvanáctém měsíci, když dítě začíná chodit, se formuje bederní lordóza – přirozené prohnutí, zakřivení páteře dopředu – a nevelká kyfóza – opačné prohnutí hrudní páteře (dozadu). Formování páteře se dokončuje v sedmi letech.

Kvalita postavy závisí na stavu svalového, šlachového a kostního aparátu, na funkci žláz s vnitřní sekrecí (hormonální žlázy).

Spolupráci všech systémů organismu řídí náš hlavní počítač, kterým je mozek. Zakódovaný zdravý program u člověka je tak silný a má tak velkou ochranu, že je velice těžké ho poškodit. Proč tedy vznikají takové problémy, jako je skolióza páteře?

Nejprve je třeba vysvětlit, co to vlastně je skolióza. Jednoduše řečeno, jedná se o patologické vychýlení páteře do strany nebo spirálovitě, které je fixované. K normálu se člověk sám vrátit nemůže. Jestliže pacient dlouho žije v takové poloze, síla zemské přitažlivosti skoliózu ještě více prohlubuje.

Jen si zkuste představit: Postavíte se na nohy a tělo se snažíte protlačovat směrem dozadu. Nejprve se vám bude zdát, že skoro upadnete. U některých nemocných zpočátku vzniká pocit, že v takové poloze musí chodit, ale mohou spadnout. Jak s takovou polohou žít? Náš mozek, jenž řídí lokomotorický systém, způsobuje adaptaci k této poloze: ramena, hlava a hrudník mají tendenci vychýlit se  dopředu. A právě z  toho máme hrbatou populaci. Ale tomu všemu předcházely zkrácené lýtkové svaly.

Stejným způsobem náš mozek reaguje na vychýlení do strany nebo při spirálovitém vychýlení. Jak už jsme výše konstatovali, skoliózy se bez odborné pomoci sám člověk nezbaví.

V našem centu se zabýváme korekcí skoliózy. Nejlepších výsledků dosahují děti v počátečním stádiu. To znamená, že disfunkce (nefunkčnost) držení těla není ještě tak značná, asymetrie je sice viditelná, ale není tak ošklivá. Reakce lokomotorického systému ještě není zafixovaná. Poloha těla s pomocí lékaře při první prohlídce se může na chvíli znormalizovat. Obratle v tomto případě nejsou zatím zdeformované. Léčení u takovýchto dětí (geneticky normálních) je téměř stoprocentně úspěšné. Tato metoda je totiž založená na našem vlivu na zóny růstu kostry a na stimulaci přes periferní orgány lokomotorického systému organismu.

Léčba dětí probíhá tak, jako by šlo o nějakou hru. Nic je nebolí ani při samotném zákroku, ani potom. Ale u dospělých tento proces neprobíhá tak jemně a jednoduše. Vyžaduje to mnoho úsilí, sebezapření i času.

V šestnácti letech končí u normálního člověka osifikace zón růstu obratlů (apofýz těl obratlů). To znamená, že rychlý růst skončil. Toto je statistická informace. Samozřejmě že existují výjimky, kdy k osifikaci dochází mnohem později (i v pětadvaceti letech) anebo naopak dříve.

V našem centru neléčíme děti, u nichž skoliózu vyvolala tuberkulóza obratlů páteře, poliomyelitis (infekční onemocnění nervové soustavy virového původu způsobující obrnu nervů, ochrnutí a atrofii svalů, dětská obrna), Morfanův syndrom (genetická nemoc), těžký rachitis (rachitida – onemocnění vznikající kvůli nedostatku vitaminu D v organismu, křivice).

Některé, i těžké skoliózy (ovšem ne všechny) lze podstatně napravit. Bolesti můžeme dlouhodobě odstranit a naučit pacienty bránit se proti pokračování nemoci. Postupování deformace při skolióze závisí od její konstrukce, stupně zakřivení a věku postiženého jedince. Je třeba vědět, že čím dříve u dětí nemoc propukla, tím rychleji se skolióza může vyvíjet. Největší akutní pokračování skoliózy u děvčat je mezi jedenáctým až třináctým rokem, u chlapců mezi čtrnáctým až šestnáctým rokem. Poté se tento proces zmírňuje. To, co se lze dočíst v odborné literatuře, že kolem sedmnáctého až dvacátého roku života se tento proces zastaví, neodpovídá skutečnosti. To je spíše nereálné přání, založené na myšlence uspokojit sebe i rodiče postižených dětí.

Lidé trpící skoliózou musí celý život pracovat na tom, aby tento problém se nadále nerozvíjel. Je hodně případů, kdy lidé dostali skoliózu i v dospělém věku.

Špatné podmínky vývoje v prenatálním i postnatálním období, průběh samotného porodu, traumatické prožitky v kojeneckém a dětském období (pády z postýlky, kočárku, při učení se chůzi, nadměrném třesení s kočárkem, agresivních hrách rodičů s dětmi, při nichž může docházet k rotačnímu křupání v obratlích, žebrech, co způsobuje aktivaci patologického růstu v nich), u školní mládeže jednostranné přetěžování školními brašnami a batohy a ve třídě pak statická fixovaná poloha při dlouhotrvajícím sezení v lavicích. V našem výčtu jsme se zaměřili pouze na ty nejznámější případy.

Nezapomínejme na to, že provádět prevenci je vhodné pouze u zdravých dětí, které mají nevelkou asymetrii (nesouměrnost) páteře.